Svátek z USA, který se u nás slaví spíše výjimečně. Řekla bych že v celé Brazílii se taky spíše moc neslaví, ale tady, kde bydlím a v rodinách v kterých se pohybuji ano. Rozhodně tu nemá takový význam jako v USA, je to tu spíše komerční. Všichni se snaží napodobit
Už to jsou tři měsíce od doby co jsem přijela do Brazílie. Tři měsíce od doby, co jsem přijela do země, kde jsem nikdy předtím nebyla, nemluvila místním jazykem a v podstatě tu nikoho neznala. To všechno se už změnilo. S radostí hlásím že jsem tu opravdu spokojená. Každý den
Září bylo pro česko měsícem povodní, pro Brazílii měsícem požáru. Zatímco jsem sledovala příšerné zaběry zatopeného Česka jsem tady prožívala naopak neobvykle suché období. Hlavně v mém státě, São Paulo, byla situace opravdu špatná. Měli jsme tu kvůli znečištění ovzduší úplně rudé slunce i měsíc. Občas se i stalo že
22.08. I went on a school trip to the neighbouring state of Rio de Janeiro. We got on a bus very early in the morning, when it was still dark outside. Even though it took us 5 hours to get to the target destination the journey wasn’t boring
11.8. Den otců se tu slaví určitě víc než u nás. Já jsem hned ráno na den otců jela s mým host otcem do pekárny. Jednou z věcí kterou v pekárně nikdy nevynecháme je pão de queijo. Takové kulaté světlé sýrové pečivo, brazilci ho milují. Když jsme se vrátili