Orientation meeting

Září bylo pro česko měsícem povodní, pro Brazílii měsícem požáru. Zatímco jsem sledovala příšerné zaběry zatopeného Česka jsem tady prožívala naopak neobvykle suché období. Hlavně v mém státě, São Paulo, byla situace opravdu špatná. Měli jsme tu kvůli znečištění ovzduší úplně rudé slunce i měsíc. Občas se i stalo že jsme ráno měli okolo domu navátý popel z okolních požárů. A město São Paulo se v září umístilo na druhém místě žebříčku měst s nejhorší kvalitou vzduchu.
Nejen proto jsem se opravdu těšila na orientation meeting, který se odehrával na čistém horském vzduchu.

Zábava začala už v pátek, kdy jsem se svými milovanými výměnnými studenty, kteří bydlí v mém městě (Němka, Finka, Ital a kluk z Rumunska z vedlejšího města) malou “párty” k jedné brazilce domů. Je super že se tu opravdu nikdy nenudíme. Brazilci jsou k nám opravdu hodně otevření a každou chvíli obdržíme nějakou pozvánku. Po tom co jsme se na “párty” přejedli salgadinhos jsme všichni odjeli ke mně domů. Všichni u mě přespávali. Brzy ráno jsme si dali rychlou snídani a moje host mamka nás odvezla na místo meetingu.

Orientation meeting mého distriktu proběhl 21. a 22.9. ve městě Campos do Jordão.

Do hotelu jsme přijeli mezi prvními, dali si druhou snídani a postupně začali poznávat ostatní inboundy. V mém distriktu je celkem 20 inboundů. Ze začátku to bylo opravdu trapné. Hodně small talku, naštěstí to ale s výměnnými celkem jde. Vždycky tu jsou ty otázky které všechny zajímaji: odkud jsi, proč jsi se rozhodl jet na výměnný pobyt, byla Brazílie tvoje první preference?

Program jsme měli hodně nabitý. Nejdřív prezentace od Rotariánů, kde nám připoměli všechna pravidla a rady jak se chovat a co dělat. Potom jsme si napsali test z portugalštiny a dopis, pro naše budoucí já, který nám vrátí na konci naší výměny. Potom přišla moje oblíbená část, kdy jsme trávili čas s Rotexem - mladí lidé, kteří si už prošli výmněnným pobytem. Mluvit s nimi je vždycky obohacující.

Po obědě jsme vyrazili na tour po městě.

Campos do Jordão je jedno z nejvýše položených měst v Brazílii. Teploty tam v zimě klesají až na -5. To tu není úplně obvyklé, takže Campos na tom postavil svůj marketing. Všude v ulicích vidíte stánky s horkou čokoládou a svařákem a obchody s trochu směšným zimním oblečením (třeba křiklavě růžové obří kožichy) Camposu se tu přezdívá Brazilské Švýcarsko. V centru tu domy opravdu vypadají jako v evropských horských městech, jediné co to kazí je chaotické, přeplněné elektrické vedení, které mi příjde pro Brazílii hodně typické. První zastávka byla na náměstí, druhá u vodopádu a třetí v čokoládovně. Bylo to opravdu různorodé. V centru města jsou vidět luxusní 5ti hvězdičkové hotely a drahé vily na druhou stranu jsme projížděli okolo favel.

Po návratu jsme společně vyrazili do bazénu a potom do sauny. Finka a Rotex z Finska nám vyprávěli o správném finském saunování. Potom následovala večeře a po večeři “party”. Všichni jsme měli za úkol přivézt si nějaký kostým brazilské osobnosti a něco málo o ní povědět. Já šla za Narizinho, hlavní postava z významných dětských knížek Sítio do Picapau Amarelo. Napsal je spisovatel Monteiro Lobato, který pochází z Taubaté, kam já chodím do školy. Byla jsem i na návštěvě v jeho rodném domě.

Večer se taky vyhlašovaly výsledky testů portugalštiny. Měla jsem ohromnou radost, když jsem zjistila že jsem test napsala na 95%! Můj Rotary blazer teď zdobí bronzová medaile! 🥳 Nejvíc mě ale potěšilo jak na mě byla moje host mamka pyšná.

Potom už jsme měli program jen s Rotexem. Pouštěli nám brazilský funk a učili nás k němu “choreografie”. Bylo docela vtipné sledovat jak to Evropanům nešlo. Oproti Brazilcům, kteří mají v těle opravdu dobrý rytmus a hlavně se vůbec nestydí, jsme vypadali docela vtipně.

Druhý den po opravdu málo spánku jsme začali luxusní hotelovou snídaní. Vzali jsme si na sebe Rotary blazery a pustili se do vyměňování pinů. Je to krásná Rotary tradice, kdy si každý student přiveze piny/připínáčky, které reprezentují buď to jeho zemi, nebo jeho samotného. Taky si na naše blazery připínáme malé suvenýry z výletů. Většinou se tak studenti vrací s blazery o pár kilo těžší a plné vzpomínek.❤️

V neděli už pak byla na programu jen prezentace od Belo Brasil - představení dobrovolných výletů, a focení s vlajkami. Na focení se mi stala nemilá věc. Po tom co jsem se Fince vysmála, že neví jakou stranou patří její vlajka, jsem pak při focení sama měla vlajku vzhůru nohama. Ani jsem si toho nevšimla. Musel se mě zeptat jeden Brazilec, zda je to tak opravdu správně. To nebylo úplně ukázkové reprezentace Česka, ale už jsem ponaučila a příště se mi to nestane. 😇

A tak byl náš společný víkend u konce. Bylo mi opravdu líto, že jsme spolu mohli strávit jen dva necelé dny. Atmosféra byla úplně skvělá, připadalo mi to, jako bychom spolu byli na táboře a všichni se znali minimálně ten týden. Domů jsem přijela úplně nabitá pozitivní energií a nesmírně vděčná, že mám tu možnost tady být. Nemůžu se dočkat na další vzpomínky, které si s ostatními inboundy udělám.