Ochutnávání Brazílie, poprvé na pláži
11.8. Den otců se tu slaví určitě víc než u nás. Já jsem hned ráno na den otců jela s mým host otcem do pekárny. Jednou z věcí kterou v pekárně nikdy nevynecháme je pão de queijo. Takové kulaté světlé sýrové pečivo, brazilci ho milují. Když jsme se vrátili z pekárny čekali na nás už u dveří mamka s bráchou a předali jsme Alexovi dárky. Na oběd jsme vyrazili do vyhlášené restaurace v Tremembé. Dala jsem si Moqueca de Banana da Terra, “guláš” s kokosovým mlékem zeleninou a plantainem, neboli zeleninovým banánem. Jako příloha byla farofa a rýže s kousky oříšků. Farofa je taková křupavá mouka z manioku. Tohle jídlo je prý hodně typické pro severo-východ Brazílie, tam kde je největší teplo. Bylo to asi první 100% brazilské jídlo které jsem nikdy před tím nejedla a úplně mě ohromilo. Opravdu zatím moje nejoblíbenější brazilské hlavní jídlo. Po obědě jsme se prošli po Tremembé. Podívali jsme se do kostela, zrovna tu probíhá týdenní náboženský festival Bom Jesús. Potom jsme šli do malého parku a rodiče mi ukázali ženské vězení, které je překvapivě blízko centru. V Tremembé, město ve kterém bydlím, je hned PĚT VĚZENÍ. Zatím mě to naštěstí nijak neovlivnilo :D ale je to hodně zajímavé. Přikládám o tom článek.
Další výměnný student v mém městě je Luca z Itálie. Naposledy když byl na feiře moji rodiče ho představili jejich italskému kamarádovi. Bylo hezké vidět jak se nadšeně s někým baví svým jazykem. Pan ital nás pozval na večeři, byl to příjemný večer. Bavili jsme se o jídle, o cestování. Italové kritizovali jak brazilci předělávají italské jídlo, do všeho dávají kondenzované mléko a neumí připravit cappuccino. Na návštěvě jsem zase měla hrozně příjemný pocit rodinné atmosféry. Byla tam i italská babička s dědečkem. Rodina tu má firmu na italské sýry. Dělali jsme ochutnávku několika typů mozzarel a jako hlavní jídlo jsme dostali výborné panzerotti. Luca si všechno pochvaloval
V pátek 16.8. Mě rodiče vyzvedli ve škole a rovnou jsme se vydali do nedalekého města Ubatuba. Je to místní plážové město, je tam asi 15 různých pláží a sjíždí se tam celé okolí. Od nás to tam trvá asi hodinu 40 minut. Ty výhledy, které jsme míjeli cestou přes hory byly dechberoucí! Dolů k moři jsme pak museli sjet dost nebezpečně působící serpentiny. Byli jsme ubytovaní v obyčejném apartmánu, ovšem hned vedle pláže. První den jsme si prošli pláž, potom i město, kde jsme si v ulicích vychutnali sambu od kapel které hrály na náměstích. Zašli jsme si na večeři, já měla Moqueca de palmito, “guláš” z palmových srdíček s rýží a s farofhou a banánem.
Druhý den jsem začala procházkou po pláži u našeho hotelu. Po snídani v apartmánu jsme se vydali všichni na pláž, kde nás po chvíli potkala Fabiany kamarádka a její rodina. Dva kluci ve věku mého host bratra, jejich taťka a jejich babička. Na pláži jsme strávili celý den. Měli jsme obsazená křesílka se stínem v plážovém lounge baru, kde jsme si objednávali agua de coco. Počasí bylo příjemné, ale voda opravdu studená. Typické pro brazilské pláže jsou prodejci. Tady jich bylo taky hodně, prodávali hodně různých suvenýrků, šperky, plavky a všechny možné věci, ale hlavně jídlo. Nanuky, grilované krevety, kukuřici a mnoho dalšího. Já jsem od jednoho vyzkoušela sladkost Cocada de maracujá. Je to neskutečně sladký slepenec ze strouhaného kokosu a maracujy. Večer jsme šli všichni společně na večeři, která skončila tak v půl jedenácté večer, kdy já už usínala u stolu. Zvyknout si na tyhle pozdní večeře mi bude ještě chvíli trvat.
Sobota byl taky významný den pro moji rodinu v Praze a jednoho brazilského studenta, který dorazil na letiště Václava Havla. Celkem jsem to prožívala s nimi a bylo mi líto že tam taky nemůžu být na přivítání. V neděli ráno jsem si volala s rodičema a chtěla jsem slyšet všechno o prvním dni brazilce Lucase v Praze.
Potom jsme zase trávili čas na pláži. Tentokrát jsem poprvé ochutnala Ceviche de bannana da Terra, salát opět z toho zeleninového banánu s další zeleninou a batátovými chipsy. Z Ubatuby jsme odjížděli odpoledne a po cestě se ještě stavili ve měste São Luis do Paraitinga, které bylo plné roztomilých barevných domečků. Prý je tam každou chvíli nějaká slavnost a nejlepší karneval je právě tady. Ochutnala jsem tam hned další dvě tradiční pochoutky. Bolignhos de chuva, což jsou takové obyčejné skořicové vdolečky a taky sýrovou zmrzlinu. Oni tady totiž rádi ke kafi jedí sýr s goiabádou. Goiabáda je něco mezi želé a marmeládou z guavy. No a v tomhle městě se rozhodli to zkombinovat do jedné zmrzlinové příchutě. Upřímně mi na tom nejvíc chutnal ten kornoutek, ale úplně špatné to taky nebylo.
Celý víkend jsem si opravdu užila, přijde mi, že už jsem se opravdu sblížila s mými host rodiči a dokonce se už i víc začínám bavit s mým host bratrem. Bavili jsme se teda hlavně o dinosaurech a žralocích, ale pro začátek dobré. Málem bych zapomněla, že v neděli to byl už jeden celý měsíc od mého příjezdu!
