Objevování São Paula

24.7. U nás přespávala teta se sestřenicí. Chtěly trávit čas rodinou a s Biou, mojí host sestrou, která brzy vyráží na její výměnu do Německa. Celý den jsem trávila doma s rodinou, až večer jsem byla na prvním meetingu mého klubu. Rotary club de Taubaté. Moje host mamka je aktivní členkou klubu, dělá koordinátorku výměnných studentů a stará se o finance. Hned když jsme dorazili na meeting začali mě moji host rodiče všem představovat. Bylo to to stejné co jsem tady zažila už mnohorát. Moji host rodiče mě každému představí, všichni mě obejmou, uvítá mě v Brazílii a začnou se mnou konverzovat v portugalštině, načež musím často vytasit mou nejpoužívanější frázi v portugalštině, a to že nemluvím portugalsky moc dobře. Často to konverzaci ale nezastaví a já už jsem schopná si chvíly povídat lámanou portugalštinou.

Můj Rotary klub se schází v budově v centru Taubaté. Vedle vchodu je velký nápis “Dům Přátelství” a znak Rotary. Po oficiálním začátku meetingu měl jeden rebound moc zajímavou prezentaci o jeho výměně na Taiwanu. Taky se nám představil v jeho tradičním čínském kimonu. Potom se postupně několik členů klubu ujalo slova. O čem přesně mluvili mi není známo. Nicméně jako další se dostala ke slovu moje host mamka, která mě oficiálně představila a přivítala spolu s dalším inboundem, Lucou z Itálie. Dále mluvila na outboundy, kteří už také postupně začínají odjíždět na jejich cesty. Dostali jsme dárek v podobě praporku se znakem našeho klubu a vyfotili se s hlavními představiteli našeho klubu. Potom byl čas na večeři. Stejně jako na poslední Rotary akci o mě bylo dobře postaráno a bylo mi naservírováno vegetariánské jídlo speciálně pro mě. Z meetingu jsme odjíždeli po desáté večer. Já byla opět naprosto vyčerpaná z poznávání nových tváří a ze snahy porozumět a odpovídat v portugalštině.

25.7. Jsme navštívili hlavní social event našeho condomínia. Říkají tomu feira, koná se večer a je to takový trh se stánky s jídlem. Převážně smažený fastfood, ale taky acaí, italské plněné těstoviny nebo sushi. Obcházela jsem trh s mými host rodiči a představovala se všem jejich kamarádům. Dala jsem si pastel de queijo a guaraná. Pastel je taková smažená kapsa plněná sýrem a guaraná je tradiční limonáda z ovoce z amazonie.

27.7. Byl den odletu mojí host sestry. Přespávali u nás její kamarádi, kteří jí den předtím dělali surprise party. Když dopoledne odcházeli všichni se s ní loučili, bylo to velice srdceryvné a plné slz. Odpoledne jsme vyrazili na letiště do São Paula, kde už na Biu čekali další kamarádi s velkým transparentem a širší rodina. Loučení bylo pro všechny náročné, na letišti jsme strávili celé odpoledne a nakonec Bie zamávali až v osm večer. Potom vyrazili k tetě domů, bydlí v části São Paulo jménem São Bernando.

28.7. Ráno jsme spolu s tetama vyrazili prozkoumávat São Paulo. Než jsme ze São Bernanda autem dojeli do centra chvíli to trvalo a já měla příležitost se rozhlížet. Projížděli jsme ulicemi, kde byl k vidění úchvatný street art a spousta zajímavých budov a podniků. Ale taky mnoho odpadků, favely a bezdomovecké tábory. Po cestě jsem taky byla varována ať si nenechávám rozepnutou kabelku a nedržím mobil jen tak v ruce. Prý se stává že vám ho může čapnout okolo jedoucí cyklista.

Naše první cílová destinace byla nejslavnější ulice São Paula, Avenida Paulista. Jelikož jsme tam byli v neděli, bylo tam opravdu hodně lidí. Výhodou ale je, že v neděli se ulice uzavírá autům. Chodili jsme hlavně po silnicích. Na chodnících bylo plno stánků s jídlem, suvenýry a všemožným zbožím. Byla jsem tím místem opravdu ohromena. Ulice je tak dlouhá že na druhý konec opravdu nedohlédnete. Ohraničena je těmi nejvyššími a největšími budovami v São Paulu. U jednoho stánku jsem si koupila kokos s brčkem a prošli jsme celou ulici od začátku do konce. Mimo stánků se zajímavým zbožím byli po celé délce taky umělci. Malý orchestr, rockové kapely, malíři, zpěváci nebo bubeník s kýbly a omlácenými činely místo bicí soupravy. Zahli jsme do jednoho parku podívat se na bleší trh. U jednoho stánku s vintage připínáčky dokonce měli českou vlajku, kterou jsem si koupila a později připla na sako.

Naše další zastávka byla stará São Paulská tržnice. Zaparkovali jsme u zadního vchodu, který je určený asi hlavně na přívoz zboží, moc vábně to tam nevypadalo válelo se tam mnoho odpadků. Když jsme vešli do budovy byla jsem ohromená tím jak obří to tam je. Extrémně vysoké, místy prosklené stropy, vitrážová okna. Úzké uličky plné lidí mezi stánky se zbožím. Hlavní důvod proč jsem se do tržnice chtěla podívat byly stánky s ovocem. Tropické ovoce které jsem tady v Brazílii zatím ochutnala mě nikdy nezklamalo. Když jsme přišli k prvnímu stánku s ovocem hned se nás ujal prodejce, který nám začal nabízet kousky ovoce. Jako první jsme ochutnali citrón, nejsladší citrón co jsem kdy měla. Potom další citrusy, mango, čerstvé datle s jahodami a nějaká další ovoce, kterých jména jsem neznala. Můj favorit byl fruta do conde, anglicky sugar apple. Potom jsme se přesunuli k stánku s olivami, oříšky a sušeným ovocem, kde jsme taky dostali ochutnávky. Po dalším prozkoumávání jsme se šli o patro výš, kde byly už jen restaurace a dali si lehce předražený oběd.

Po obědě jsme se rozloučili s tetama, bratrancem a sestřenicí a vyrazili zpátky domů. Po cestě jsme se ještě stavili v Quiririm, což je italská vesnice hned vedle Taubaté. Byl tam zrovna festival jazzové hudby.