Narozeniny, koncert, autonehoda i taková může být výměna

Už to jsou tři měsíce od doby co jsem přijela do Brazílie. Tři měsíce od doby, co jsem přijela do země, kde jsem nikdy předtím nebyla, nemluvila místním jazykem a v podstatě tu nikoho neznala. To všechno se už změnilo. S radostí hlásím že jsem tu opravdu spokojená. Každý den jsem vdečná za to že mám tu možnost tady být a za moje rozhodnutí která mě sem přivedla. 

Za ty tři měsíce se stalo spoustu věcí. Dnes se podělím o tři nezapomenutelné zážitky. Dva dobré a jeden špatný, protože výměnný pobyt jsou i špatné zkušenosti, ne jenom to co vidíte na instagramu.

Oslavila jsem tu své osmnácté narozeniny. Ze začátku jsem byla vážně smutná z toho že je slavím tady. Nedokázala jsem si představit zrovna osmnáctiny bez rodiny a dlouholetých kamarádů.
A do jisté míry to opravdu bylo náročné, ale nakonec se mi skoro ani nestýskalo. Díky mojí host rodině a mým dobrým kamarádům, které jsem si tu udělala jsem se celou dobu cítila jako doma.
V den mých narozenin jsem měla naplánovaný video hovor s rodinou. Nevěděla jsem ale jak speciální hovor to bude. Moji dvoje rodiče se domluvili a host mamka mi připravila krásně vyzdobený stůl, lahev šampaňského a dort. S mojí rodinou jsem teda strávila pár hodin na videohovoru, vychutnala si dort a připadala si skoro jako že jsem s nimi v pražském obýváku. Večer mě potom moje host rodina vzala na slavnostní večeři.
V pátek jsem měla oslavu s kamarády. Přijelo spoustu výměnných studentů, přišli sousedi a kamarádi ze školy. Inboundi zůstali u mě doma na celý víkend. Byl to opravdu jeden z nejlepších víkendů zatím v Brazílii. S ostatními inboundy se vždycky cítím jako doma.

Byla jsem na největším koncertě mého života. Moje host mamka vzala mě, dvě výměnné studentky z Německa a jednoho z Mexica na koncert Bruna Marse. I přes to že to není umělec kterého obvykle poslouchám jsem si to opravdu užila! Koncert se odehrál v São Paulu na odkrytém stadionu s kapacitou 66 000. Atmosféra na koncertě byla opravdu nepopsatelná! Příjde mi že Brazilci a Bruno Mars mají takový speciální vztah. Říkají mu Bruninho. Teď dělá tour po Brazílii, 14 shows v 5 různých městech. Na show nás dovezl koncertový autobus, který nás po tom hned vyzvedl. Přímo ke stadiónu autobus nemohl, takže jsme museli spolu s obřím davem lidí přijít pěšky. Na stadion jsme dorazili už okolo čtvrté odpoledne a koncert začínal až v devět. Koupili jsme si jídlo ve stáncích na stadiónu. Občas když jsme takhle někde s ostatními inboundy a mluvíme mezi sebou anglicky, ale na lidi co nás obsluhují portugalsky lidi kolem se začnou vyptávat. Odkud jsme, co tu děláme jak se nám tu líbí atd… Mám tyhle konverzace s cizími lidmi opravdu ráda, vždycky jsou opravdu milí. A pak už začal koncert a mi byli všichni nadšení. Domů jsme se vrátili asi až ve dvě ráno.

Jedna věc o které jsem s moc lidmi nemluvila, ale která mě tu hodně ovlivnila, je autonehoda. 3.8. když jsem s mojí host rodinou byla na cestě na pláž nás srazilo auto z protisměru. Byla to bílá dodávka, která zrovna předjíždela v zatáčce. Nabourala do nás přímo ze předu. Stalo se to hrozně rychle. Slyšela jsem host mamku vykřiknout a koutkem oka zahlédla auto v předním skle. Zavřela jsem oči a doufala že neumřu. Nevím jak se to stalo, ale když jsme konečně zastavili dodávka byla za námi obrácená na střechu. Cítila jsem smrad z auta a viděla roztříštěná okýnka. Mamka mě a mladšímu host bráchovi řekla ať se nedíváme dozadu. Šel se tam podívat můj host táta. Tou dobou už okolo nás začali zastavovat kolem jedoucí auta a někdo zavolal policii a záchranáře. Nikomu z nás se naštěstí nic nestalo. Jen auto bylo úplně rozmáčklé a už nepoužitelné. V druhém autě byl jen jeden řidič, kterého záchranáři opatrně vyndali z převrácené dodávky a odvezli do nemocnice. Nás záchranáři taky přišli zkontrolovat. Krátce po tom mě mého bratra a mamku přijel vyvzvednout jejich kamarád, zatímco host taťka počkal a čekal na odtahovku. V autě na cestě domů jsem se rozklepala a začala hystericky brečet. Byla jsem stále trochu v šoku, ale už ze mě opadl adrenalin a začala jsem přemýšlet nad tím jak daleko jsem od rodiny a co všechno se může změnit během pěti sekund.
Když jsme dorazili domů mamka mi dala nějaké esenciální oleje na uklidnění. Potom se taky rozbrečela, omlouvala se mi a prosila mě abych se nevrátila zpátky Čr. Já samozřejmě vím že to nebyla chyba mých rodičů, naopak si myslím že situaci zvládli celkem dobře.
Ještě několik dní po bouračce mi nebylo úplně psychicky dobře, ale teď si myslím, že díky tomu mám silnější vztah s mojí host rodinou a možná si ještě víc vážím těch dobrých zážitků.