Letní prázdniny v prosinci

Už delší dobu jsem nepřidala žádný článek, protože mám letní prázdniny a jsem naprosto přehlcená tím množstvím zážitků, které jsem za poslední dva měsíce nasbírala.

Navštívila jsem druhý největší kostel na světě, São Paulské akvário a japonskou čtvrť. Viděla jsem dechberoucí vodopády Iguaçu s celoroční duhou. Navštívila Argentinu i Paraguay. Na jeden příliš krátký víkend jsem zavítala do turistického hlavního města Rio de Janeira, poznala favely, centrum a vyšlápla na legendární Sugarloaf mountain. Navštívila Bonito, zaplavenou jeskyni, šnorchlovala v džungli, viděla divokého krokodýla i anakondu. A mnoho dalšího.

Vydala jsem se na zatím první cestu letadlem po Brazílii a to na jih do města Foz do Iguaçu, kde jsme navštívili národní park. Já měla díky mým host rodičům tu možnost vidět dechberoucí vodopády Iguaçu. Vodopády jsou světovou památkou UNESCO a byly označeny za památku s vysokou hodnotou - “Outstanding Universal Value”. Vodopády jsou široké bezmála 3 kilometry a průtok je až 1750 m²/s. Navíc se nachází v Atlantickém pralese, který je plný unikátní fauny i flóry. Když jsem vodopády poprvé uviděla, tak mi opravdu spadla brada. Nejdřív jsem s rodinou šla na túru podél vodopádů. Strávili jsme fakt hodně času prostě jen zíráním a vstřebáváním té neuvěřitelné energie, která na nás z vodopádů působila. Potom jsme si v parku dali oběd po kterém jsme vyrazili poznat vodopády ještě více z blízka a to ze člunu, který nás dovezl až úplně k vodopádům. Byli jsme promočení až na kost, z vodopádů stříká hrozně moc vody, vytváří se tam tak stálá duha. Je to opravdu krásný pohled.

Řeka Paraná a řeka Iguaçu jsou přírodními hranicemi mezi Argentinou a Paraguay. Obě řeky protékají městem Foz do Iguaçu, kde jsme byli s rodinou. Jeden den jsme si tedy vyhradili na návštěvu Argentiny. Všude jsme viděli lidi s yerba maté a nakoupili jsme spoustu dulce de leche a alfajor. Fascinovaly mě argentinské bankovky s obrázky zvířat a jedná hodná paní v obchodě mi pár dala, prý už nemají skoro žádnou hodnotu.
Další den jsme zavítali do Paraguaye. Paraguayská strana města působila hodně chudě a špinavě. Lidé tam jezdili hlavně nakupovat levně. Včetně mojí host rodniny. Skoro celou dobu jsme strávili v obchodech a bohužel neměli moc času na prozkoumání města. Všude v ulicích bylo hodně stánků a prodejců prodávajících všechno od ponožek až po elektroniku. Bylo tam i hodně toulavých psů.

Do Rio de Janeira jsem se dostala díky pozvánce na oslavu narozenin jedné výměnné studentky z Belgie. Můj zážitek byl naštěstí bez komplikací, ale než jsem odjela dostala jsem od host rodičů spoustu varování, Rio je opravdu nebezpečné a hodně lidí tady se tam bojí jezdit. Rio je město s největším počtem obyvatel žijících ve favelách v Brazíli. V Riu je problém ten, že se favely nacházejí napříč celým městem, ne jen na okrajích jak to většinou bývá. Může se tedy stát že do favely vstoupíte nechtěně což může být opravdu velký problém. Zrovna před pár dny tam byla zastřelena turistka, která tudy jen projížděla. Některé favely jsou místními gangy ovládnuty tak, že se tam bojí i policie. Na projíždění favelou existuje několik pravidel, například že máte mít zapnutý blinkr, zavřená stínítka a okýnka taky aby bylo do auta vidět.

V Riu jsem byla ubytovaná doma u Dudy, výměnné studentky, která strávila minulý rok na Slovensku. Bylo úžasné shledat se s ní znovu v Brazílii. Když jsme spolu mluvily česko-slovensky tak jsem si uvědomila jak moc mi čeština chybí. Dokonce se se mnou Duda podělila o lahev kofoly, kterou si přivezla.

V pátek jsme všichni šli na oslavu narozenin a v sobotu nás Rotary vzalo na Sugarloaf mountain. I přesto, že byla hrozná mlha a skoro nic jsme shora neviděli, to bylo super. Milovala jsem atmosféru města, chyběl mi takový ten ruch velkoměsta. Jeli jsme metrem, navštívili skvělý flea market prošli se ulicemi centra, kde byla k vidění spousta nádherných historických budov. Rio je nádherné město, doufám že se tam brzy podívám znovu.

Další velká cesta, na kterou mě host rodiče vzali byla do oblasti Pantanal & Bonito. První den jsme šnorchlovali v chráněné oblasti v řece s průzračnou čistou vodou. V řece byla spousta ryb a na okraji jsme právě zahlédli i toho krokodýla. Průvodce říkal, že nám od něj žádné nebezpečí nehrozí pokud budeme v klidu. Také nám bylo řečeno, že v té oblast žijí tapíři. Ty se nám bohužel vidět nepoštěstilo, ale cestou na hotel jsme podél silnic vídali rodinky pštrosů Emu.

Další naše exkurze byla do krápníkové jeskyně Gruta de Lagoa azul. V jeskyni je obří jezero kde žijí endemické krevety a bylo tam nalezeno spoustu fosili, včetně šavlozubého tygra. Můj nejoblíbenější program byl poslední den našeho výletu. Jeli jsme na farmu ze které nás vzali na další exkurzi do lesa. Šnorchlovali jsme u jeskyně ze které vyvěrala voda jmenuje se Nascente Azul a její hloubka dodnes není známa, kvůli vyvěrající vodě je těžké se tam potopit. Tentokrát jsme v přírodě neviděli krokodýla ale anakondu a pavouka většího než moje dlaň. Exkurze byla vážně skvělá, po potápění nás průvodkyně vzala na cestu džunglí, kde byla spousta vodopádů.

Koupat se u vodopádů uprostřed atlantského pralesa bylo úžasné. Ten les je něco úplně jiného než máme u nás. Porost je tak hustý že se opravdu nedá chodit mimo cestičky. Rostlin je tam hrozně moc druhů: palmy, cykasy, monstery, liány, křiklavě barevné květy. Je tam vysoká vlhkost vzduchu a teplo, cítila jsem se jako v exotickém pavilonu pražské zoo. Neustále slyšíte hmyz a exotické ptáky a když se k tomu ještě přidají osvěžující vodopády s čišťounkou vodou je to opravdu skvělé. Ale chodit v tom lese sama bych se opravdu bála. Buďto že se ztratím, anebo všech těch jedovatých zvířat.

Po koupání se v šesti vodopádech jsme byli všichni unavení a hladoví, takže jsme se vydali zpátky na farmu kde nám nachystali oběd a po obědě jsem se ještě projela na koni, kterého mi půjčili s absolutní důvěrou a na pozemku farmy jsem si mohla jezdit skoro kam se mi zachtělo.

Další den už bylo 24.12. a my se letadlem vraceli zpátky do São Paula rovnou k tetě domů.