Co je to kulturní šok a jak ho zvládnout?

Kulturní šok je něco, čím si projde každý výměnný student. Bez ohledu na to, jak daleko odjedete, vždycky v hostující zemi narazíte na něco, co je odlišné od vaší kultury. Ať už je to jiná kuchyně, jiné zvyky, tradice, nebo se místní líbají na tvář místo podávání ruky, vždycky se něco najde. Je na nás, abychom se na šok připravili a naučili se ho zvládat tak, abychom se z toho nezhroutili.

Podle Oxfordského slovníku je kulturní šok „pocit zmatení a úzkosti, který může člověk pociťovat, když žije v jiné zemi nebo ji navštíví“.

Podle odborných studií se kulturní šok dá rozdělit do čtyř fází; jako první je fáze líbánků, neboli the honeymoon phase. To je období hned po našem příjezdu, kdy jsme nadšení ze všeho nového a s radostí objevujeme novou zemi. Máme pocit dobrodružství a radost z nových zážitků.

Následuje fáze odmítnutí. Ta přichází, když už jsme v zemi tak dlouho, že ztratíme ten pocit, že jsme na dobrodružné dovolené, a musíme se začít potýkat s problémy každodenního života. Tohle je ta kritická fáze, kdy pociťujeme úzkost, zmatení a možná i hněv vůči odlišné kultuře. Tuhle fázi je ale zásadní překonat – říká se, že pokud student zvládne tuhle fázi překonat, zůstane, pokud ne, odjede zpátky domů, než se dostane do stádia nervového zhroucení.

Třetí je fáze zotavení. V této fázi dochází k řešení krize, lepšímu porozumění kultuře a vyvinutí lepších dorozumívacích schopností. Už si zvykáme, ale může se nám v tomto období také hodně stýskat po domově.

A konečně nastává čtvrtá fáze – zvládli jsme to! 🥳 Fáze přizpůsobení je fází vyrovnání a entusiasmu, přijímáme zvyky země jako nový způsob žití. Začneme si užívat věci, které pro nás ze začátku byly cizí a nepříjemné. Nezmění se prostředí, ale náš přístup.

Předtím, než jsem odjížděla do Brazílie, byla jsem organizací Rotary důkladně obeznámena s kulturním šokem a s tím, jak se s ním vypořádat. Před mým odletem jsem také byla ve styku s několika Brazilci pobývajícími v Česku, ptala jsem se jich, jaký byl pro ně největší šok a v čem jsou Brazilci jiní. Zároveň jsem se měsíc před odletem začala aktivně učit portugalštinu, byla jsem tedy připravená, jak nejlépe to šlo. Kulturní šok, i když možná v menším měřítku, jsem nicméně pociťovala také.

Velké kulturní rozdíly jsem vnímala v celkovém smýšlení společnosti – všichni byli mnohem více otevření a spontánní. Spontánnost Brazilců jsem vnímala pořád. Často třeba náhodně potkali kamaráda a vůbec jim nevadilo přestat dělat to, co měli v plánu, a jít někam s kamarádem. Neustále se náhodně domlouvali na různé aktivity. S tímto hodně souvisí další rozdíl, a to nedochvilnost. Tou jsou Brazilci pověstní a musím potvrdit, že právem.

Ze začátku mého pobytu se mi několikrát stalo, že jsem byla pozvána na akci, dorazila jsem přesně v čas, na který byla akce stanovená, jen abych byla prvním hostem a pěkně dlouho jsem si počkala, než dorazili ostatní. Dvakrát se mi stalo, že jsem takhle na čas přišla na oslavu narozenin, kde nejenže nebyl žádný další host, ale ani nebylo na oslavu nic připraveno, takže jsem pak rodině pomáhala s občerstvením a dekoracemi na oslavu a ostatní hosté dorazili třeba dvě hodiny po mně.

Také žili mnohem propojeněji, neustále se scházeli a pořádali akce v různých komunitách, na což v mém běžném životě v Praze nejsem úplně zvyklá, i když je možné, že tento rozdíl plyne také z toho, že jsem v Brazílii bydlela v mnohem menším městě než v Čechách.

Jedna věc, na kterou jsem si ale za celou dobu nezvykla, je to, jak Brazilci řeší nemoc. Já jsem zvyklá na přístup mojí mamky a babičky, a to je: vystonat se z toho. Když mám teplotu a není mi dobře, dám si teplý čaj a vyhradím si několik dní na odpočinek, vyležím se z toho. Ale Brazilci? V žádném případě. Tento přístup u nich neexistuje. V Brazílii mají léky na všechno a berou jich fakt hodně. Mají léky i na celkové nachlazení nebo žaludeční nevolnost. Když jsem jednou mojí host mamce řekla, že nepůjdu do školy, protože mi není dobře, podívala se na mě trochu jako na blázna. Jejich řešení by bylo vzít si prášek a jít normálně do školy. Naštěstí ke mně byla shovívavá a nechala mě doma. Právě tady jsem si uvědomila, že i když jsem byla připravená, kulturní šok se mi nevyhnul.

Další věc, která mě velice šokovala, byla, jak velké sociální rozdíly a nerovnost v brazilské společnosti vládnou. Slyšela jsem o tom už před mým pobytem, ale stejně mě to překvapilo. Krásně to jde vidět téměř na jakémkoliv městě ve státě São Paulo. Okraje města bývají většinou osídlené tou chudší částí společnosti. To, kde chudí lidé bydlí, jsou čtvrti nazývané favely. Většinou je to čtvrť složená z nelegálně postavených domečků různě nalepených na sobě, kde bydlí klidně i celé rodiny jen v jedné místnosti. Oproti čtvrti, ve které jsem bydlela třeba já, je to opravdu obrovský rozdíl, ale bohužel smutná realita.

To je moje zkušenost a teď vám poskytnu pár tipů, jak se s šokem co nejlépe vyrovnat.

Jak se vyrovnat s kulturním šokem?

1. Aktivně se učit jazyk, i kdyby nedokonale. Hrozně moc to pomůže v rychlejší adaptaci a bude vznikat méně problémů v miskomunikaci.
2. Mluvit o svých pocitech a komunikovat. Můžete mluvit s kýmkoliv – kamarády, rodinou nebo koordinátorem vašeho výměnného pobytu. Pomůže to v tom, že nebudete mít pocit, že jste na to sami. Držet v sobě pocity frustrace nikdy nepomáhá. V portugalštině na tohle existuje krásné slovo: desabafar.
3. Dát si čas, netlačit na sebe. To, čím si procházíte, je úplně normální a děje se to každému výměnnému studentovi, i když to třeba ostatní nedávají najevo. Buďte k sobě shovívaví.
4. Připomínat si, proč jste odjeli. Pár měsíců náročné adaptace stojí za rok nevšedních zážitků.

To je za mě všechno o kulturním šoku. :) Ještě sem přikládám video o kulturních rozdílech, které jsem natočila ještě v Brazílii s výměnnými studenty z různých zemí. Kdybyste chtěli plnou verzi, můžete se podívat tady.