První inbound v distriktu 4571

Nemůžu tomu uvěřit, ale moje cesta se vážně uskutečnila! Posledních pár tydnů v Česku jsem strávila hlavně spolu s mými milovanými kamarády, rodinou a taky zařizováním víza, které jsem nakonec dostala až den před odletem.

18.7. v 8:50 jsem v mém Rotary saku nastoupila na první letadlo s baskytarou místo příručního zavazadla. Na letišti mi všechno vycházelo. Můj příruční kufr mi paní na letišti zadarmo odbavila a ještě vybavila priority tagem. A obě moje letadla letěla načas.

Po dlouhé 12ti hodinové cestě z Amsterdamu jsem přistála v São Paulu. Moje host rodina už tu na mě čekala s transparentem a se svačinou v podobě brazilských dobrot. Bylo skvělé je všechny vidět po tom co jsme spolu už několik měsíců komunikovali. Po přivítání jsme se vydali na asi dvou hodinovou cestu ze São Paula do Tremembé. Hned v autě se projevila jazyková bariéra; když jsme vyjíždľli z letiště nadšeně jsem se rozhlížela všude kolem a chtěla jsem host ségře Bie říct, že se mi moc líbí ty palmy co tu všude rostou. Řekla jsem “Eu gosto palmeiras” což znamená líbí se mi palmy co jsem ale nevěděla je že Palmeiras je slavný brazilský fotbalový klub. Host maminka hned nadšeně vykřikla že taky fandí Palmeiras a radovala se že mám taky ráda fotbal. Celkem jsem si oddychla že ten tým má rádá protože brazilci berou fotbal dost vážně a nevím jak by reagovali kdyby to byl nějaký jiný tým. Já jsem každopádně nikdy o fotbal žádný zájem neměla. O dva dny později jsme se spolu v restauraci koukaly na zápas Palmeiras.

Moje rodina tu bydlí v domě v condomíniu, což je taková chráněná čtvrť. Je to tu velice bezpečné, po večerech tu pobíhají skupinky malých dětí a nikdo se o ně nebojí. Brány do condomínia se otevírají na snímek obličejě. Jsou tu samé luxusní domy. Ten náš má i malý bazének, vstupní dveře se otevírají na otisk prstu. Nejsou tu chodníky, trochu mi to tu připomíná americké suburbs. Prý tu i hodně slaví Halloween.

19.7. Hned ráno mě host rodiče vzali na procházku po condomíniu. Šli jsme parčíkem hned vedle domu, ve kterém rostou banánovníky, avokáda, manga a spoustu dalších ovocných a jiných stromů. Šli jsme okolo dětského hřiště a okolo místního klubu, kde se sousedé schází. Jsou tam volejbalová a fotbalová hřiště. Cíl naší procházky byla malá sekurity budova, kde mě zaregistrovali a vyfotili aby se brány otvíraly i pro mě. Potom jsme byli zařizovat mojí brazilskou simku, na obědě a večer, když jsem si myslela že mě čeká už jen odpočinek jsme jeli s kamarády mojí host sestry Beatriz do města. Šli jsme na acaí - smoothie ze slavných brazilských bobulí. Nad acaí mě Gabriel, Beatriz kamarád učil mnoho užitečných brazilských slovíček a i zkoušela vyslovit nějaká česká. Po acaí jsme ukončili den v japonské restauraci.

20.7. Jsme v sedm ráno vyrazili na distriktní Rotary meeting do města Volta Redonda. Jeli s námi v autě ještě dva výměnní studenti, slečna která byla před pár lety v Německu a kluk, který se právě vrátil z Taiwanu. Jen co jsme dorazili do budovy, kde se meeting konal začalo seznamování. Miluji na brazilcích jak přívětiví jsou, každý vás obejme a dá se s vámi do řeči, všichni jsou moc milí. Seznámila jsem se tu se všemi důležitými rotariány mého klubu i celého distriktu a hlavně s výměnnými studenty. Tedy s reboundy a brazilskými outboundy. Seznámila jsem se s dvěma kluky, kteří brzy vyráží do česka a znovu jsem se viděla s Dudou, která se právě vrátila z její slovenské výměny. Společně s Dudou jsem trávila orientation meeting v Křižanově, bylo super vidět známou tvář. Po meetingu jsme s pár studenty, mojí a ještě jednou rodinou vyrazili na oběd ve Voltě Redondě.

Po tom co jsme se večer vrátili jsme ještě vyrazili do restaurace, kterou vlastní moje druhá host rodina. V hospodě jsme s Fabianou, mojí host maminkou koukaly na zápas Palmeiras :D.

To je zatím všechno o mých prvních dnech v Brazílii.