Kulturní šok je přirozenou součástí každého výměnného pobytu. Tento článek přibližuje, co kulturní šok znamená, jaké má fáze a jak ho lze zvládnout – doplněné o osobní zkušenosti z výměnného pobytu v Brazílii.
Aneb pokračování vyprávění o Amazonii Noc v pralese byla poměrně klidná jakmile jsem přestala myslet na to, co by se mohlo schovávat v okolí našeho přístřešku. Vyspala jsem se dobře, ale okolo čtvrté hodiny ráno mě vzbudil vzdálený řev, který jsem nedokázala identifikovat, ale poměrně mě vyděsil... Po dlouhé odmlce
Jaký je život v srdci největšího tropického pralesa na světě? V dubnu jsem zažila nejsilnější zážitek celé mojí výměny - expedici do Amazonie, největšího deštného pralesa na světě. Na tomhle výletě jsem toho zažila tolik! Byla jsem ubytovaná na lodi, která plula po největším přítoku řeky Amazonky - Rio Negro.
Karneval v Brazílii je považován za ten nejslavnější na světě. Po tom co jsem ho zažila na vlastní kůži musím potvrdit, že je to něco úžasného. Město plné třpytek, lidé v metru v plavkách, hodně slunce. Na období karnevalu mě do Brazílie přijela navštívit moje mamka z Česka. Společně jsme
Všichni říkají že období Vánoc je pro výměnné studenty nejtěžší. Já byla celý prosinec tak zaměstnaná že jsem si na nejdříve Vánoce skoro ani nevzpomněla. Ono taky ve 35° je opravdu těžké navodit Vánoční náladu :). Vánoce se v Brazílii slaví hodně jinak, trochu méně. Přijde mi, že mi v Čechách
Už delší dobu jsem nepřidala žádný článek, protože mám letní prázdniny a jsem naprosto přehlcená tím množstvím zážitků, které jsem za poslední dva měsíce nasbírala. Navštívila jsem druhý největší kostel na světě, São Paulské akvário a japonskou čtvrť. Viděla jsem dechberoucí vodopády Iguaçu s celoroční duhou. Navštívila Argentinu i Paraguay.
Jako úkol do mojí české školy jsem vytvořila tohle video. Jsou to rozhovory s některými výměnnými studenty z mého distriktu. Řekla jsem si že ho nasdílím i sem :). Ptám se jich jaké rozdíly v kultuře vnímají a na mnoho dalšího o jejich brazilském životě.
Svátek z USA, který se u nás slaví spíše výjimečně. Řekla bych že v celé Brazílii se taky spíše moc neslaví, ale tady, kde bydlím a v rodinách v kterých se pohybuji ano. Rozhodně tu nemá takový význam jako v USA, je to tu spíše komerční. Všichni se snaží napodobit
Už to jsou tři měsíce od doby co jsem přijela do Brazílie. Tři měsíce od doby, co jsem přijela do země, kde jsem nikdy předtím nebyla, nemluvila místním jazykem a v podstatě tu nikoho neznala. To všechno se už změnilo. S radostí hlásím že jsem tu opravdu spokojená. Každý den
Září bylo pro česko měsícem povodní, pro Brazílii měsícem požáru. Zatímco jsem sledovala příšerné zaběry zatopeného Česka jsem tady prožívala naopak neobvykle suché období. Hlavně v mém státě, São Paulo, byla situace opravdu špatná. Měli jsme tu kvůli znečištění ovzduší úplně rudé slunce i měsíc. Občas se i stalo že
22.08. I went on a school trip to the neighbouring state of Rio de Janeiro. We got on a bus very early in the morning, when it was still dark outside. Even though it took us 5 hours to get to the target destination the journey wasn’t boring
11.8. Den otců se tu slaví určitě víc než u nás. Já jsem hned ráno na den otců jela s mým host otcem do pekárny. Jednou z věcí kterou v pekárně nikdy nevynecháme je pão de queijo. Takové kulaté světlé sýrové pečivo, brazilci ho milují. Když jsme se vrátili